Baletní škola Divadla J.K.Tyla je tanečně-vzdělávací  instituce, která se věnuje systematické výchově tanečních talentů ve sféře volnočasových aktivit napříč věkovými kategoriemi. Snaží se vyvrátit mýtus o baletním drilu a umožnit žákům odhalit krásu pohybu v souladu s hudbou. Hlavním cílem je rozvinout v mladých lidech estetické cítění a podnítit lásku k tanci a k divadlu.

Primárně je škola zaměřena na výuku dětí ve věku od 5 do 18 let, ale nabízí i lekce pro dospělé. 

Hlavní taneční obor představuje klasický tanec, který je vyučován v baletních přípravkách a baletních ročnících. 

Výuka je doplněna o základy taneční gymnastiky, hudební rytmiky a herecké výchovy. V minulosti byly nabízeny i lekce ve stylu contemporary dance. Vyučování probíhá v baletních sálech Nového i Velkého divadla v Plzni. Odborné tanečně-pedagogické vedení zajišťují lektoři z řad členů a sólistů baletního souboru DJKT. Získané taneční a herecké dovednosti mohou žáci uplatnit v divadelních představeních na domácí scéně, ať už v baletních (Oliver Twist, Šípková Růženka,  Sněhurka, Anastazie, Louskáček ) či v operních (Iris, Broučci, O Jeníčkovi a Mařence) apod.

Každoročně se taktéž účastní baletních soutěží, kde mají možnost porovnat své taneční schopnosti a technickou vyzrálost. Není náhoda, že řada žáků pokračuje ve studiu tance na některé z odborných tanečních škol či konzervatoří po celé republice.

Na závěr školního roku se tradičně koná samostatné představení jako vyvrcholení společného úsilí lektorů a žáků.

V současné podobě funguje baletní škola od roku 1990. V Plzni má dlouholetou tradici a její historie sahá až do začátku 20. století. S otevřením dnešního Velkého divadla v roce 1902 byl zformován baletní soubor a otevřena první divadelní baletní škola coby nejstarší „kolébka‟ plzeňských talentů. Obojí vedla Jana Freisingerová, která kromě správy baletu a tvorby choreografií připravovala tanečnice pro domácí scénu, z čehož se postupně stal zavedený úzus. Všichni následující šéfové baletu souběžně řídili soubor i baletní školu a sami v ní taktéž vyučovali. Období protektorátu představovalo jedinou etapu, kdy baletní škola fungovala mimo divadelní budovu.

Obrodu baletní školy přinesla 50. léta, a především éra Jiřího Němečka, jenž velmi pozvedl úroveň plzeňského souboru 

i výuku v divadelní škole. Do svých choreografií zakomponovával samostatná čísla žáků BŠ a starší žačky tzv. elévky mnohdy představovaly právoplatnou složku baletních inscenací. Nejtrvalejší odkaz zde však zanechala Milada Papežové, jejíž systematické vedení budilo úctu a respekt. Reorganizace školy a přísný řád přinesly skvělé výsledky a vychovaly úspěšné žáky pro domácí i světové scény. Na předchozí úspěšná léta navázala v roce 1989 Bohumila Mejcharová, nejen že pokračovala v zavedeném systému výuky, ale obohatila náplň o účast na baletních soutěžích. Taktéž Pavlína Ďumbalová, která se ujala vedení v roce 2000, zachovala vysokou úroveň BŠ. 

Od roku 2005 vede baletní školu Zuzana Hradilová, emeritní sólistka a baletní mistr DJKT v jedné osobě.